Nýrsko jako Norsko. Rozmůže se i v Česku PRAXE ODEBÍRÁNÍ DĚTÍ?
- Podrobnosti
- Kategorie: Poslanecká kancelář Jitky Chalánkové
Médium: Reflex, Datum 19. 02. 2015, Autor: ALENA HAMERNÍKOVÁ
Rubrika/Pořad: Reflexe, Strana/Zpráva: 16
Dostupný z: http://www.chalankova.cz
Když se objevily informace o odebrání dvou dětí rodině Michalákových v Norsku, česká společnost byla touto praxí překvapena. Norsko je však Česku blíž, než si myslíme.
MOHLI JSME SE O TOM přesvědčit hned záhy, když stát odebral v Nýrsku rodině dvě děti na základě podezření samozvané logopedky o údajném zneužívání dětí ze strany otce, který následně spáchal sebevraždu.
Ukazuje se, jak snadno se může stát, že bude dítě odebráno i u nás. Novela zákona o sociálně právní ochraně dětí z roku 2012 byla myšlena dobře. Skutečně měla ochránit týrané a zneužívané děti. Jen má „drobné“ nedostatky. Například vůbec nepočítá s nekompetencí a hloupostí úředníků.
MEDVÍDEK PÚ
Stačí málo, třeba jen to, že speciální pedagožka na základě kresby usoudí, že holčička je zneužívaná. Obrázek (viz foto výše), kde malé dítě nakreslilo tatínka jako prasátko, byl možná tím prvním impulsem, jenž vedl k nýrské tragédii. Prase mnoha dospělým evokuje něco nečistého, odporného. Často se to slovo vysloví pejorativně a v tom je problém. Ale dětský svět je úplně jiný. Holčička nakreslila sebe jako oslíka, tatínka jako prasátko, pozitivní, usmívající se zvíře. Nevím, jestli bych tak výtvarně znázornila tyrana.
Jenže především prasátko a oslík jsou nejlepší přátelé medvídka Pú. Četla paní, která je speciální pedagožka, pohádky?
Obrázek, sugestivně kladené otázky a podezření stačily k tomu, aby klatovský orgán sociálně právní ochrany zasáhl ještě o něco dřív, než soud rozhodl o předběžném opatření. To bylo vydané až den po odebrání dětí!
Nemůže se to opakovat? Může. Znalců, kteří se zabývají touto problematikou, je málo a už byly odhaleny případy, kdy znalec vypracoval posudek na dítě, jež vůbec neviděl. Bude-li případů víc, kdo bude posuzovat? K tomu přibyla oznamovací povinnost úřadů hlásit každé sebemenší podezření.
Je to snaha ochránit děti, ale současně nebezpečná zbraň v rukou nezkušených lidí. I proto vzbuzují takové pochyby snahy státu udělat v rychlokursech z nezaměstnaných placené pěstouny.
NE BYZNYSU
Stát se placeným pěstounem není zase tak složité. Stačí k tomu rekvalifikace a zapojení do programu. Takže 72 hodin školení a pěstouni mohou dostat dítě s traumatem?
Krátkodobá pěstounská péče je podle norského vzoru lépe finančně ohodnocena než dlouhodobá. Vývoj tedy může být podobný jako v Norsku. Děti budou odebrány a poputují z rodiny do rodiny.
Kdo je za krátký čas pozná? Než si všichni na sebe zvyknou, děti odcházejí jinam! Takové zacházení musí napáchat obrovské škody na dětské psychice.
Je třeba říct, že odebírat děti od rodin podle norského vzoru a dávat je na výchovu cizím lidem není normální. Děti patří ke svým rodičům, pokud opravdu nestrádají.
Řešením je podporovat a lépe ohodnotit dlouhodobou pěstounskou péči a podpořit finančně rodiny, jež se o své děti starají dobře, ale kvůli různým okolnostem přežívají z měsíce na měsíc. Při krátkodobé pěstounské péči může někdo jen těžko nahradit biologické rodiče, kteří vstávali k nemocným dětem, drželi je za ruku, znají jejich trápení, pamatují si první kroky.
Je to citová vazba, již nejde vymazat, ani když jsou děti dospělé.
TEMNÉ NORSKO
Norský model až příliš přecitlivělého podezíraní ze sexuálního zneužívání vychází z historie, kdy byly vzhledem k velkým vzdálenostem tiše tolerovány incestní vztahy. Není možné nechat se u nás inspirovat systémem, který odebere děti proto, že se s nimi příliš mazlíte, strčí je do pěstounských rodin a dále se o jejich osud nijak moc nezajímá.
Měli bychom se tedy bránit norskému modelu, jenž se plíživě sune k nám. S Norskem jsme provázáni nejen díky dodávkám plynu, ale i některým projektům, jež jsou financovány z norských fondů.
Avšak proto ještě nemusíme souhlasit s jejich politikou a praktikami jejich Úřadu na ochranu dětí.
V kauze Michalákových jsou chlapci odděleni, nemohou mluvit česky, nikdo netuší, v jaké fázi se prošetřování jejich případu nachází, tím je porušena i Úmluva o právech dítěte, kterou ratifikovala ČR i Norsko. Ani OSN, jež tuto úmluvu založila, nereaguje. Ani náš Úřad na ochranu lidských práv se výrazně do kauzy nezapojil.
Naše jediná šance je nedopustit, aby takový způsob „ochrany“ dětí přijala Česká republika. V nedělní Partii na Primě se paní poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09) vyjádřila, že novela zákona o sociálně právní ochraně dětí z roku 2012 potřebuje úpravy a ona se bude snažit, aby je prosadila. Stejně tak zmínila nutnost vytvoření pracovní skupiny, jež by se zabývala případy, u nichž je podezření na týrání nebo zneužívání dítěte. Odborníci by vyhodnotili situaci a teprve v případě, že by skutečně byly děti ohroženy, přistoupilo by se k takovému kroku, jako je odebrání. Ne dříve.