Slogan

PRAHA Kliniky, které provádějí umělé oplodnění, mají mít napříště povinnost sdělovat matrikám jména dárců spermií či dárkyň vajíček. Navrhuje to trojice poslanců, kteří usilují o zrušení anonymního dárcovství pohlavních buněk v Česku.
Potíž je, že skoro žádný dárce pak nebude chtít dát své pohlavní buňky a riskovat, že se s ním budou chtít jeho potomci někdy vidět. To by znamenalo konec dárcovství. Matriky by podle návrhu povinně zapisovaly do knihy narozených i údaj, že dítě bylo počato umělým oplodněním, a také, kdo je jeho biologický otec (v případě dárcovství spermií) či matka (v případě darovaných vajíček). Vedle jména a rodného čísla by tu byla i adresa dárce. Matriky by pak zápis musely vydat dítěti v osmnácti letech na jeho žádost.
Předkladatelé Marek Benda, Jaroslav Plachý z ODS a Jitka Chalánková z TOP 09 argumentují tím, že pokud děti ze zkumavky neznají své biologické rodiče, hrozí jim incest. Tedy že se do sebe zamilují dva lidé, jejichž matky byly náhodou oplodněny spermatem jednoho anonymního dárce, a pořídí si spolu dítě.
„Smyslem je zabránit možným genetickým poškozením dětí, které by z takového svazku vznikly,“ vysvětluje Benda. Matriky by před každým sňatkem překontrolovaly, zda snoubenci náhodou nemají zápis o stejném otci, a pokud ano, nepovolily by jim svatbu.
Jenže vzhledem k tomu, že se u nás rodí polovina dětí mimo manželství, takový zákon by incestu stejně nezabránil. Nehledě na to, že ani u deseti procent dětí narozených v manželství, není jisté, kdo je jejich biologický otec. Buď to matky samy nevědí, nebo tají „kukaččí“ dítě.

Lékaři varují: dárci zmizí

„Jsou lidé, kteří se darováním spermatu živí, a protože není omezen počet dětí, které z něj mohou vzniknout, tak jeden člověk může mít stovky dětí,“ dodává Benda.
To však odborná lékařská společnost odmítá. „Tím se nikdo nemůže živit, odměna za sperma je dva tisíce korun. Navíc počet dětí od jednoho dárce má každá klinika omezený. Jakmile jeden dárce dosáhne pěti až deseti dětí, vyloučí jej z programu dárcovství,“ říká Ladislav Pilka, otec prvního dítěte ze zkumavky u nás. Pokud Česko návrh přijme, zařadíme se mezi země, kde páry musí cestovat za darovanými pohlavními buňkami do zahraničí a platit si je.
„Žádný dárce nebude riskovat, že mu po letech zaklepe na dveře cizí potomek. Jasně se to ukázalo ve Švédsku, kde po zrušení anonymity dárci zmizeli,“ popisuje Tonko Mardešic z kliniky reprodukční medicíny Pronatal. Navíc:
„Ročně se v Česku narodí asi pět tisíc dětí díky umělému oplodnění, ale většinou je to pomoc párům s jejich vlastními pohlavními buňkami. Dětí narozených po dárcovství jsou pouhá 0,2 procenta z tohoto počtu. Zákon řeší problém, který neexistuje,“ namítá Mardešic.
Návrh nemá podporu ani na ministerstvu zdravotnictví. „Jednoznačně to odmítáme. Nelze nařídit rodičům, aby dětem povinně říkali, že se narodily umělým oplodněním,“ říká náměstek ministra pro legislativu Martin Plíšek.
Mardešic připomíná i etickou stránku: „Umí si někdo představit ty rodinné tragédie, když puberťákovi v 18 letech sdělíte jako dárek k narozeninám, že se narodil umělým oplodněním a na matrice že mu řeknou adresu otce?“
I Benda připouští, že zákon nebude mít velkou podporu. „Tato otázka už se otevřela při projednávání občanského zákoníku a neprošla.“