Banální lapálie, aneb o zakopaných psech
- Podrobnosti
- Kategorie: Ostatní
Je to již téměř pětiletý evergreen. Na ulici, kde bydlím, jsou vysazeny keře. Mezi keři jsou z chodníku u každého domu vybudovány přístupy na silnici. To je vcelku běžné. Ty přístupy jsou však dlážděny, na rozdíl od ostatních komunikací, zatravňovacími panely. Ty panely mají takové ty díry, aby v nich mohla růst tráva a špatně se po nich chodilo. Takže se používají často na parkovištích. Auta po nich jezdí a tráva tam snad roste. Ještě jsem to neviděl. Ani u nás na ulici. Připadalo mi, že ty díry jsou pro bezpečnou chůzi nebezpečné. Upozornil jsem na tuto nepříjemnost jako zastupitel na zastupitelstvu. Dostat jsem podrobné vysvětlení od samotných kapitánů prostějovských staveb, že se po nich chodit dá… a že to bude zasypané hlínou a na jaře tam bude krásná svěží zelená travička. To jistě chodit se dá, ale ne zrovna bezpečně. Zato ta travička tam moc není. A tak jsem se odhodlal téměř každé zastupitelstvo, na tuto nebezpečnou hloupost upozorňovat. Pravda, někdy jsem si už připadal, jako když hrách na zeď hází – přihlásím se s podnětem, úvodní věta, oči v sloup u některých posluchačů… a hle, můj podnět nikoho nepodnítil. Vysvětlení, že to tak je vlastně v pořádku… a nic. Až na posledním zastupku, skoro po pěti letech, již ve změnu nedoufaje, slyším, jak mi dává za pravdu paní primátorka Alena Rašková. „Je to nebezpečné!“ Věřím tedy, že se konečně začne banální lapálie se zatravňovacími panely napravovat.
Kéž by tomu bylo i v druhém případě, který však již žádnou lapálií není. Proč o tom ale píši? Jednoduše proto, že celý tento drobný příběh ukazuje na mnohem vážnější jev. Je to prosím úcta k občanovi. Lapidárně by se to dalo shrnout takto: problém? Pchá! My jsme rozhodli dobře! Nebezpečí, že se někdo starší, hůře chodící zraní, se lidí v kanclech, včetně těch volených přece netýká.
A netýká se jich až do té míry, že při rozpolcenosti zastupitelstva vejpůl si přisvojí patent rozumu a většinou jednoho hlasu rozhodnou. Nikoli o banální lapálii, ale o zbourání domu, který tu je jen jeden, byl vystavěn pro jízdní pluk, což tehdy byla vojenská materie velkého kalibru. Ano, řeč je o Jezdeckých kasárnách, které pouhých 18 zastupitelů chce poslat k zemi. Jinde se opravují, u nás se zbourá. A kde je ten zakopaný pes? V úctě k občanům. V navrženém a neschváleném referendu…. Bourat? … Nebourat? Rozhodl jeden jediný hlas. Referendum není třeba. Vždyť je tu jeden hlas navrch. Opravdu jste si všichni jisti, že jste rozhodli dobře??? A tak povzbuzen nenadálou nadějí, že zatravňováky budou vyměněny, klíčí ve mně i naděje, že se mezi 18 najde alespoň jeden, který si uvědomí, že je něco chybně.
Přeji Vám, vážení spoluobčané, za celý klub zastupitelů TOP09 krásné prožití adventní doby, která je symbolem největší naděje, kterou lidstvo dostalo do svých malých i velkých starostí a bolestí. Je na nás, abychom si jí byli vědomí a vytrvali. Vždyť trpělivost i růže přináší. :-)
Aleš Matyášek, zastupitel
TOP09 a nezávislí Prostějované
